Jsem vystudovanou lékařkou s jednoletou praxí na onkologické klinice, momentálně však ale nepraktikuji. Od řemesla jsem totiž na pár let odešla, protože jsem přestala vidět smysl v klasické medicíně. Během této doby jsem hledala samu sebe a to, kým chci být, a čím se chci zabývat, protože jediné, co jsem znala, bylo lékařské prostředí.

Nyní si ale troufám říct, že má cesta nabrala směr, kterým bych se ráda ubírala. Sice neznám cíl, ale o to je to zajímavější a zábavnější. Jak se přeci říká „Cesta je cíl“, a za tím si stojím. Má cesta se vrací velkým obloukem opět k léčitelství, ale z trochu jiného pohledu, který není omezený jen na západní medicínu, ale kombinuje se s přírodními a jinými „alternativními“ směry. Říkejme tomu integrativní medicína. Díky tomu jsem opět studující, což bych nikdy neřekla, že se znovu stane.

Výše zmíněné přírodní a alternativní přístupy k zachování či obnovení zdraví mě učarovaly natolik, že je sama využívám ve svém každodenním životě. Začíná to bylinami, medicinálními houbami a suplementací, přes životní styl, stravování, vztahy a psychiku, až k managementu stresu a hormonální rovnováhy. Zjistila jsem totiž, že pokud chci kultivovat své zdraví, nelze se zaměřit jen na jednu část, ale je potřeba celostní pohled na věc. Navíc jsem si uvědomila, že je potřeba převzít zodpovědnost za své zdraví do svých rukou.

Toto smýšlení mi nebylo ale vždy blízké, mám přeci jenom vystudovanou klasickou západní medicínu, kdy jsem celkem dlouho zastávala konvenční názory na léčení. Píšu „léčení“, protože západní přístup se, dle mého, nezabývá zdravím, tak jak by měl, ale jedná se spíše o takzvanou „medikalizaci“ našich životů. Konvenční medicína je v mých očích skvělá a nepostradatelná v akutních případech, o tom žádná, ale co se týče chronických nemocí nebo toho, jak o své zdraví pečovat a kultivovat jej, aby k těmto nemocem nedocházelo, tak v tom krapet pokulhává. Na všechno má tabletku, proceduru nebo klasifikuje nemoc jako nevyléčitelnou.

Sama mám zkušenost s tímto přístupem díky alergiím, kterými jsem trpěla už od malička. Jediná řešení byla antihistaminika, po kterých je člověk pěkně unavený, a jeden čas jsem docházela dokonce na pravidelné vakcíny, které měly být zázrakem z Francie. No, alergie přetrvávaly nadále. Nikoho nenapadlo to řešit jiným způsobem, hledat příčinu nebo přírodní přístupy k uvolnění od symptomů.

Až v dospělosti jsem si řekla dost, a převzala nad tím kontrolu. Změnila jsem postoj z oběti na tvůrce, vysadila léky, vyhledala si bylinky, které mi pomáhaly a stále pomáhají v mé „sezóně“, a začala jsem se také zajímat o non toxic přístup a složení mé stravy. Výsledek je takový, že léky neberu už 10 let.

Další mojí zkušeností se západní medicínou a medikalizací byla hormonální antikoncepce. Neměla jsem žádné zdravotní potíže, kvůli kterým bych si ji nechala předepsat, ale byla jsem v tu dobu závodní plavec na celkem vysoké úrovni a menstruace dokázala značně ovlivnit můj výkon, a tak jsem se rozhodla pro antikoncepci, kdy jsem si mohla „řídit“ menstruaci, jak mi přišlo vhod. Co mě dneska zaráží je fakt, že mě lékař nijak zvlášť kvůli tomu nevyšetřoval, a ani jsem nebyla seznámena s riziky, které se pojí s užíváním hormonálních prášků.

Antikoncepci jsem nakonec užívala celých 12 let. O tom, přestat ji brát, jsem začala uvažovat, když jsem si uvědomila, co se s mým tělem děje, respektive neděje. Došlo mi, že celou dobu nezažilo ovulaci a koktejl hormonů spojený s celým cyklem. Také jsem pozorovala výkyvy nálad, sklony k depresím a úzkostem nebo snížené libido.

V tu dobu jsem objevovala svou ženskost a její energii, což to se s užíváním antikoncepce neslučovalo. „Jak mám rozvíjet svou přirozenost, když ji vědomě potlačuji léky?“  říkala jsem si. A tak jsem je vysadila a bylo. Prvních pár cyklů bylo divokých, ale pomocí bylinek se mi podařilo periodu krásně zklidnit a dostat do rovnováhy.

Asi tři roky poté jsem otěhotněla a v rámci preventivního cytologického vyšetření mi zjistili CIN 3 s HPV, což jsou už celkem závažnější buněčné změny na děložním čípku spojené s HPV infekcí. Kvůli tomu jsem byla sledována. I po narození dcerky jsem musela na vyšetření, kdy se zjistilo, že výsledky se spíše zhoršily. Proto mi byla doporučena kolposkopie a následně konizace čípku. Jelikož jsem byla naložena v nálevu hormonů a strachu, tak jsem zákrok podstoupila, a nakonec jsem se nechala i očkovat proti HPV. Cítila jsem v sobě selhání, že jsem tento stav nedokázala vyřešit jinak, ale je to tak a je to součást mé cesty.

V tu dobu jsem se začala více zajímat o bylinky, kterými bych si mohla pomoci své lůno ozdravit a zotavit nejen po zákroku, ale také po císařském řezu, kterým dcerka přišla na svět. Bylinný svět mě pohltil, a já věděla, že je to cesta, kterou se chci dát. Našla jsem si online studium přes Herbal academy v Americe a začala znovu studovat. Během tohoto studia mi ale přišlo do cesty další studium a to přímo bylinné medicíny zaměřené na ženy a jejich zdraví od doktorky Avivi Romm.

A to je teda poklad! Není to jen o bylinkách, ale i o životním stylu, stravování, vlivech životního prostředí a mnoho dalšího. Tato žena se totiž zabývá nejen bylinkami, ale má taky dlouhou praxi porodní asistentky a navíc lékařky, a všechno dokonale kombinuje v péči o ženy. Díky tomuto programu a vědomostem doktorky Romm jsem našla opět zalíbení v medicíně.

Proto jsem se rozhodla opět obnovit svoje řemeslo a přihlásit se do jejího certifikovaného programu pro profesionály. Tento program je zaměřený na funkční a integrovanou medicínu se zaměřením jen na ženy, což je dokonalá kombinace!

Mohla bych se zabývat celkově funkční medicínou, ale dle mého názoru ženy nutně potřebují opět převzít kontrolu nad svým životním příběhem a nenechat ho psát někoho jiného za ně. Myslím si, že už bylo dost autoritativního přístupu a strachu se ozvat, nyní nastal čas revoluce přístupu k ženskému zdraví. Je čas srovnat pozice lékaře/konzultanta a pacientky/klientky na stejnou úroveň, a je čas ženy citlivě vést a podporovat na cestě ke zdraví, jak na úrovni fyzické, tak i emocionální a psychické.

Píšu to takhle radikálně, protože jsem sama zažila, jaké je to mít strach o sebe, a také jsem pocítila na vlastní kůži syndrom bílého pláště, přestože jsem sama doktorka. Chovala jsem se poslušně a bála jsem se říct svůj názor. O tom, že bych třeba odmítla nějaké vyšetření nebo postup, jsem ani raději nepřemýšlela, protože jsem se doslova bála reakce doktora. Když jsem se nad tím pak pozastavila, řekla jsem si, že takhle to prostě nejde. Nejde, aby v otázce našeho zdraví vládla autorita, a my se bály říct ne. Aby jsme se bály říct, že to chceme jinak.

A tak vznikl projekt Kořeny rovnováhy, který se věnuje ženám, jejich zdraví, jeho kultivací a navrácením zpět do rovnováhy zcela jinou cestou. Vzdělávám, inspiruji a informuji ženy o jejich možnostech za hranicemi konvenční medicíny. Nyní již jako certifikovaná praktička Institutu integrativní medicíny pro ženy.

Děje se tak cestou článků zde na blogu, e-booků, příspěvků na sociálních sítích, a do budoucna jsou mojí vizí i webináře a semináře na různá témata. Momentálně poskytuji spolupráci ve formě online konzultací 1:1, které si můžete rezervovat zde >>>

Věřím, že integrativní přístup je budoucnost, která dokáže pomoci a nasměrovat mnoho žen zpět do jejich síly.